Ve středu jsem šla k dr. Ještě v úterý jsem se těšila jak mu řeknu, že se cítím báječně a těhotně a nemám krom bolení břicha žádné potíže. Když jsem ráno vstala, zjistila jsem že špiním. Byla jsem z toho naprosto zoufalá. Hned jsem si udělala test a druhá čárka byla slabší než včera. Propadla jsem ve fakt zoufalý pláč a začala se pomalu smiřovat, že je všechno ztraceno. U dr. na UTZ nebylo nic vidět, resp. řekl že je na všechno moc brzy a nic špatného tam nevidí. Šla jsem tedy na krev a kolem poledne si měla volat. Věděla jsem, že nějaké HCG asi bude když test byl pozitivní, ale neustálte ve mě hlodalo to, že místo aby druhá čárka na testu sílila tak slábne. V poledne jsem si volala a sestra mě docela napínala ale řekla -je to tam je tam 180jendotek a to je super. Byla jsem šťastná, ale ale stejně byly moje úvahy o tom, že HCG určitě klesá silnější. Dnes to je pátek jsem si dělala znovu test, Říkala jsem si že třeba vyšla slabší pro to že hodně čůrám - jsem hrozná, chodím snad co 20 minut a v noci i 5x :o)) Snažila jsem se teda v noci moc nečůrat - byla jsem v jednu ráno ale kolem šesté jsem už myslela, že to fakt nezvládu a šla jsem testovat. Čekala jsem tlustici jako hrom a opak byl pravdou - do limitu se mi ukázla druhá čárka ale jen slabá, slabší než čárka den před krví. Znova jsem propadla v šílený zoufalý pláč...po půl hodině říkám a DOST - zapla jsem net a vyhledala číslo na biochemickou laboratoř. Říkám si jestli cpát prachy do těhu tetu z moči nebo si zajít na krev jako samoplátce je jedno a hlavně krev je jistota. Šla jsem tedy a v 10. hod jsem měla volat pro výsledek. Třepala jsem se a pořád se ukloidňovala, že testy už toklikrát zklamaly že to tak třeba bude i u mě ... skoro jsem nemohla vytočit číslo - ale podařilo se a paní z laborky mi skoro pohřebním tonem oznamila, že je to pozitivní a je tam 445jednotek. Já začla strašně děkovat a ona hned ožila ptá se - vy jste chtěla být těhotná - a já říkám - no jasně mám už po druhém umělku ... tak hned změnila tón a začla mi gratulovat - docela jsem se nasmála. Když jsem položila telefon tak moc se mi třepaly ruce, že jsem myslela že manžela ani nevytočím. O té krvi nevěděl zato věděl jak ráno jančím, že to nevyšlo.Byl rád, alee přiznávám doddbrovolně, že tomu zatím moc nevěří a bojí se doufat. To já tak - ale radovat se snad musím!!!!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář